Stalo se jednou v dobách kamenných..

... potemnělou oblohu rozťal další bleska v zápětí se spustil pořádný liják. To zase bude zítra lov, pomyslel si Rychlý Šíp. Bohové se na nás zlobí, a to jsme jim obětovali celou mamutí kýtu… Jakoby počasí chtělo jeho myšlenky potvrdit, ozvalo se ohlušující zaburácení hromu, které se v jeskyni ještě snad tisíckrát znásobilo. Pak ještě chvíli pozoroval provazy vody, když se z průzkumu konečně vrátil Stín. „Venku je to ještě horší, než to vypadá odtud“, spustil už z dálky. „Sousední kmen je na tom zle, voda jim vzala půlku stanů a kolem začala kroužit hladová smečka smilodonů! Čekají na tvé rozhodnutí, jestli alespoň na tuto noc pustíme k našemu ohni. Nabízejí za to pomoc při lovu a-“ Při pohledu na zasmušilou tvář náčelníka raději zmlknul. „Dobře“, řekl jen po snad nekonečné chvíli Rychlý Šíp, ale bylo vidět, že z toho nemá radost. V těchto těžkých chvílích se ale holt musí na nějaké to drobné hašteření zapomenout. „Přiložte do ohně“, prohodil už jakoby nic k hloučku žen a zmizel se Stínem v dešti. Bude to dlouhá noc…