Pro historicky správnou posloupnost doporučujeme číst deník odspodu. Nebo se můžete vrátit na stránku historie.

Táborový deník vedoucího - rok 2019

Je to tady! Náš společný čas se pomalu krátí. Už od rána se děti balí, snaží se najít všechny ponožky, které za celých čtrnáct dnů (ne)použily, kompletují své jídelní soupravy a hledají svůj repelent. Letošní ročník je skvělý, jelikož děti jsou starší, máme většinu zkušených táborníků, kteří vědí, jak to v našem tábořišti chodí a tak se nebojíme všechny zapojit do rozkládání podsadových stanů. K zemi jde i jídelna a jeden z armádních stanů v lese. Na mladší čeká úklid lesa a všech námi obývaných ploch, jelikož po sobě nechceme zanechat nic, co do přírody nepatří.Stejně lako loni máme na oběd tortilu, kterou si můžeme sníst na louce nebo na pařezu, zkrátka kde kdo chce. A po jídle už zbývá naládovat věci do dodávky, pořádně se rozloučit s vedoucími a vydat se na vlak. První část dojemného loučení se neobejde bez pár slziček, ale všechno jednou končí.

Po zlém Šamašovi není nikde ani památky. Snad po něm zůstane jen důležité ponaučení, že není všechno takové, jak se na první pohled zdá.

Naší poslední starostí, je předat děti v pořádku a se všemi věcmi zpátky rodičům a pak již následuje veliké sklízení do setmění a po večeři, tentokrát již bez dětí, se zamyslet a zrekapitulovat, co se letos všechno událo.

Snad se zase za rok zase potkáme, plní sil a dětské hravosti.

Den nám nezačal příliš pozitivně. Již při rozcvičce zjišťuje vedoucí dne Viky, že úplně zmizely všechny totemy. A dva stany! Nejhorší je, že i s klukama, kteří v nich bydleli. Panika. Rychle se budí všichni vedoucí a my se snažíme nenápadně řešit nastalou situaci. Nejprve nás napadnou nejstarší holky... neudělaly náhodou kanadskou noc o den dříve a neschovaly je někam? Bohužel, holky o ničem neví. My se zoufale radíme. Najednou se od korýtka ozve: “Tady jsou střechy stanů! A karimatky!” Všichni vbíháme na louku, s nadějí se vydáváme se všemi dětmi po cestičce vytvořené z kusů rozbořených stanů. Ta nás vede až do lesa, kde, k naší velké úlevě, nacházíme všechny čtyři kluky přivázané ve spacácích ke stromům. Hned se jich ptáme, kdo jim to udělal, ale odpověď nám byla dávno jasná... lesní duchové.

Uprostřed dopoledního programu se objeví ještě větší problém - zase na nás útočí seshora! Těsně pod tábořištěm, u velkého kamene, lítá obrovská příšera a po louce se nám začali zase prohánět duchové. Instrukce jsou jasné, musíme příšeru sejmout kouzelnými kameny, které můžeme získat jen od duchů. Neváháme a všichni hned vybíháme. Duchové jsou rychlí, ale nás je více, a tak se nám podaří některé chytit. Po dlouhém boji jsou už duchové slabí a my je zvládneme nahnat do velkého kruhu a uvěznit je v něm. V tom duchové ztrácí sílu a vysypou všechny kameny co měli. Rychle je tedy sbíráme a běžíme zneškodnit příšeru.

Huráá...! Po několika minutách létající stvůra padá a co víc... podařilo se nám chytit jednoho z duchů. Teď ho můžeme konečně vyslechnout. Podle ducha jsme prý úplně na omylu. Duchové nejsou proti nám, to Šamaš se snaží duchům uškodit a protože nemá dostatek sil, využil nás. A teď, když jsme za něj získali všechny ochranné prvky, může konečně zaútočit. Slibujeme duchům, že jim proti Šamašovi pomůžeme bojovat a na oplátku dostáváme radu, kam se vydat.

Hned po obědě tedy vyrážíme. Jdeme dlouho, až na “Malou Lysou”. Tam potkáváme babku Karla, ta nám poradí, že máme využít runu z našich amuletů. Nic víc však neví. Jdeme tedy dál dokud nenarazíme na dalšího staříčka. Ten nám radí, že k přemožení Šamaše musíme vyslovit vyvolávací zaříkadlo-odříkadlo pozpátku. Avšak nám také víc neřekne. Na naší pochůzce potkáváme i, nám již dobře známou, Božku. Ta říká, že Šamaše nalezneme na louce a měli bychom sestavit z našich těl ochrannou runu.

Po mírném vymletí mozků učením se zaříkadla pozpátku, přicházíme na louku. Už na nás čeká. On však ještě vůbec netuší, že už víme, jak ho přemoci. “.es íduborp šamaŠ ýklev, es tíd edub onhcešv ot žydk…” všichni spustí z plných plic a Šamaš pomalu couvá do lesa a mizí. Juchůů, teď rovnou do tábořiště to oslavit!

Všechny týmy vyhrály stejný počet her, takže se všechny umístily první. Každý tak dostal sladkou odměnu a během toho co jsme byli pryč, naši kuchaři připravili skvělou hostinu. Po večeři nám navíc zahrála živá kapela, tak jsme si všichni zatančili a zazpívali, konečně beze strachu, že by na nás mohl někdo zaútočit.

...

Pozn. od Turba: tady se asi nic nedělo, nedochovaly se žádné zprávy

Dnešní den začal obdobně jako každý jiný a to rozcvičkou s Matesem. Po ranní hygieně jsme se šli nasnídat. Následoval krátký úklid chatek a dopolední program, při kterém se děti naučily opět mnoho nových věcí. Děcka dostaly chvíli času pro sebe a vzápětí se servíroval výborný oběd, který zasytil i ty největší jedlíky v táboře. Po obědě se děti s plnými žaludky odebrali do svých chatek a byli připraveni na odpolední klid. Některé dětí si pospávaly jiné zase hrály hry nebo si jen tak povídaly.

Z ničeho nic se ze srubu vynořil Dalibor s Járou, kteří nesli obrovskou hrací desku. Tu následně přidělali na výdejnu. Hned jakmile to děti spatřily, věděly o co jde - „Scrabble“ - zakřičeli všichni. O moment později přišel slovníkomilec Turbo, který dětem vysvětlil co se bude dít. V celém okolí tábořiště byly rozmístěny písmena, které děti pojednom musely sbírat a nosit zpět do tábora svým "pytlíčkům".

Jakmile zazněl zvuk píšťalky tak se děti rozeběhly do všech stran. Netrvalo to dlouho a děti začly nosit první písmena a z nich následně skládat první slova. Po chvílí jsme viděli vyřítit se z lesa dítě mávající prázdným lístkem a řvoucí „Mám ho, mám žolíka“. K dětem se dostala informace, že pokud chtějí použít žolíka, musí mít natisklé písmeno, které chtějí použít. „Jak to máme jako udělat“ pořvávaly děti.. Turbo je zastavil se slovy: „zkuste najít Kubu, to je náš tiskař, ten by vám stím mohl pomoci“. Některé z dětí pobíhaly v okolí tabořiště aby našli Kubu alias Tiskárnu.

Ve chvíli, kdy byla hrací tabule už téměř plná, došlo k oznámení, že „každý tým má nyní svůj poslední tah“ a všichni přemýšleli nad tím vůbec nejlepším slovem, které mohou použít. Následovalo ukoneční a spočítání, kdo že to vyhrál. Děti se poté odebraly do chatek aby se mohly převléct a odpočinout si před večeří. Po večeři se všichni jen oblizovali. A pak, najednou, se zatáhlo a začalo to ...

Hromy a blesky! Spustil se obrovský příval deště, který trval zhruba do 21:00. Děti si při tom všem v chatkách povídaly a hrály různé hry. Následně déšt ustál a s tím i svévolné ninedělání - děti si šly vyčistit zuby a připravit se k spánku. Mates ještě pověděl kdo bude v noci strážit tábor.

Dnešní ráno probělo úplně běžně. Po krátké rozcvičce s Makčou, jsme posnídali a čekali co se stane. Nestalo se nic. Jako obvykle jsme ztrávili dopoledne našimi oblíbenými folklorními aktivitami. :-) Po vyborném obědě, u kterého jsme nemohli mluvit, protože by nám jinak byly zabaveny příbory, jsme se odpoledně uklidnili.

A pak to přišlo... Nejdříve se v tábořišti objevil nějaký děravý svitek, který měl vypálena některá slova, takže text nedával smysl. A pak on. Prošel tábořištěm a obsadil nám jednu z hamak. Měl na sobě klobouk, v jedné ruce hůl, ve druhé knihu a jen tak si tam ležel a pozoroval nás. Od někud z chatky se ozvalo "TO JE ZASE TEN SLOVENSKÝ DĚDEK. CO TU CHCE?" A bylo to tak. Byl to ten dědula, co mluví lámanou českoslovenštinou, vie všetko čo chce vedieť a ještě nikdy nám nic nedal zadarmo. Vydali jsme se za ním a zeptali se ho co chce. Prý nič. Jen si tam tak přišel poležet.

Někoho napadlo, že by mohl tušit, kde se tady vzal ten svitek a o co v tom textu jde. A věděl. Ale neřekne nám nic, dokud mu nezaplatíme. Vyběhli jsme tedy do našich lesů, které jak už víme jsou bohaté na různé cenné suroviny. Snad mu to bude stačit. A docela i stačilo, ale tak jednoduché to nebylo. Dostali jsme několik slov, jako nápovědu a metodou pokus omyl jsme slova do textu museli doplňovat. Tak dlouho, dokud jsme celý text neměli úplně správně. Byl to boj. Šli jsme mu tu bajku číst snad stokrát. Když už jsme byli přesvědčení, že máme některá slova správně, při dalším pokusu nam je zase opravil. Prý že neřekl že jsou správně, len nič něpovedal. Nakonec jsme ale všichni úkol splnili a mohli si bajku o Zajíci, Medvědovi a Lišce přečíst.

Ale co teď s tím?

./images/bajka_web.jpg

Sotva skončil návštění den a my si trochu odpočali, opět se do nás pustili lesní ducháčci...! Dopoledne jsme ještě jakž takž přežili, ale poledne už bylo přespříliš divoké. Začali jsme zvažovat variantu, jestli si nenajít jiné tábořiště. V poodpoledním klidu děti odpočívaly a my, vedoucí, hořekovali. Nakonec jsme zavolali pomocníka.

Ferko přijel právě po odpolední pauze. A hned se dal do díla! "Děti, právě se nacházíte na území Moravy a Slezska, je třeba najít nové tábořiště" začal polehounku vysvětlovat, co všechno se bude dít. O pár chvil později už děti vyráží do lesů hledat a zabírat co nejvíce tábořišt s tím, že který z týmů v nich zanechá nejvíce kuliček, toho týmu tábořiště je. A že záleží i na přinesených surovinách, bez nich by totiž tábořiště bylo k ničemu!

Nakonec se všechno zvládlo, každý tým získal několik potencionálních míst k uložení hlav a my byli uklidněni, že pokud nastane ještě něco zlého, máme kam jít. Jen Šamaš se vůbec neozval...

Během návštěvního dne nám dali lstiví lesní duchové alespoň na chvíli pokoj. Tehdy jsme však ještě netušili, že sbírají síly na další zákeřný útok…

Během neděle nás přijeli, již tradičně, navštívit naši blízcí. Užili jsme si s nimi den plný závodění v „lidských formulích“ v obtížném terénu. Návštěvníci tábořiště se však nezalekli a hrdě se závodu účastnili, někteří dokonce ve speciálních závodních úborech. Fanouškovskou základnu měli velmi silnou! Následovalo zpívání oblíbených táborových písní, někteří tátové si dokonce zahráli na kytary. =)

Den byl zakončen taneční party a těsně před začátkem bouřky, která nevěstila nic dobrého, jsme se všichni spokojení a vyčerpaní schovali do našich ubikací. Celý den provázela pohodová atmosféra a my nabrali dostatek sil na další týden – na boj se zákeřnými duchy lesa.

Probouzíme se do nového dne a hladově vyhlížíme příjezd snídaně. Celou noc se dalo v dáli pozorovat běsnění zlých duchů, ale na nás si nepřišli. Po snídani přichází skvělá zpráva! Už nemusíme rozsévat kešky po lese :D, vzduch v našem milovaném tábořišti je opět čistý!!! Uklízíme po sobě louku, věci nakládáme do aut a vydáváme se po svých zpět. Cesta proběhla hladce a dokonce suchou nohou, i když to někteří z nás považovali za nemožné.

V tábořišti nás čekal lahodný oběd. Všechno jsme museli sníst jinak bychom neprošli přes Toxickou Viky :/ .....a to nechceš!

Odpoledne se objevil neznámý chytrouš v brejličkách. Říkal si Karel a tvrdil, že je z Ornitologicko-vědecko-technického ústavu.

Zajímaly ho hádanky, ale pouze takové, na které neznal odpověď. Naším úkolem bylo je vymyslet a otestovat jeho chytrost. Na pomoc si přivezl dvě moudré sovy a usídlil se s nimi ve stanu, kde jsme mohli přistupovat jednotlivě. Úspěch byl, když neznali odpověď a dvojitý úspěch, když naše hádanka byla zrýmovaná.

V noci nás čekal bojový úkol. Po jednom, či menší skupině jsme se vydali na tajuplnou cestu lesem. Když se nám podařilo překonat nejrůznější běsy lesa a uplatit Čupakabru, zjevil se mocný Šamaš a předal nám talisman na ochranu.

Poměrně klidné dopoledne, děti se pustily do úpravy totemů. Konečně. Hnedle z rána namalovali a vyřezali symboly, které dostali od Šamaše v dřívějších ceremoniálech. Lehce po deváté hodině se však začaly po obloze pohybovat podivná stvoření. Bylo to naprosto jasné... ÚTOČÍ NA NÁS ZESHORA! Rozhodli jsme se v co nejkratším čase opustit tábořiště a vyrazit někam pryč. A proč né hned tam, odkud na nás stvůry prováděly ty nálety? Zamířili jsme směr letiště!

Shodou okolností (tak, jak to většinou bývá ;-) ) se na letišti ve Frýdlantu zrovna konalo mistrovství v seskoku padákem. Děti dostaly možnost se podívat, jak se takové seskoky provádějí a pak, rozděleny na dvě poloviny, si postupně prošly celé letiště.

Během odpoledne se přesunuly do centra města Malenovice, kde jsme si zahráli hru jen pro dobré lidi. Všechny oddíly dostaly za úkol splnit co největší počet dobrých skutků. A že jich bylo. Od stavění párty stanů, foukání balónků, mletí masa, pomoci starším dámám vyšlapat kopec, nasbírat angrešt, sníst angrešt, zatančit a zazpívat (a kolikrát!) … bylo jich opravdu mnoho!

Návrat oddílu byl nastaven na šestou odpolední hodinu. Po tomto čase vyrazil celý výlet směrem na louku, kde bylo v plánu přespat. Všem byly dovezeny spacáky a karimatky, rozdělal se oheň, uvařila večeře, hrály hry, a hlavně bylo nádherně.

Od rána krize! Kolem 9. hodiny výpadek proudu a pak snad ještě 15x. Ti duchové si z nás snad dělají srandu! Kolem 3 hodiny odpolední to vypadlo úplně a nebylo zbytí. Musíme vyrobit elektřinu jiným způsobem. Dokonce nám to dorazili říct technici z Ostravické Energetické (OE). Tak jsme s dětmi dali dohromady plán. Oddíly vyrazí na řeku a postaví co nejvíce vodních elektráren, které poté budou pohánět tábořiště proudem při našich dalších radovánkách.

A tak se stalo, některým se vedlo lépe, jiným hůře. Avšak každému alespoň jedna turbína fungovala a my tak mohli zaspat další den. Předtím jsme se však při návratu do tábora zjistili, že duchové vyházeli všechny chatky a stany. Tedy skoro, těm lidem (1 oddíl!) co měli postavený totem, se nic nestalo. Náhoda? Nemyslím si. Večer jsme se opět setkali se Šamašem a ten nám rozdal další runy a čarovné znamení, abychom se ještě lépe mohli bránit. Avšak, jak můžou fungovat, když je na totemy zatím nikdo nenanáší?

Děti daly přednost vlastnímu spánku před nocí strávené prací a úpravě totemů! Neslýchané… A tak se zde projevil element tajemné síly z lesa, která způsobila evakuaci dětských ešusů na nedaleký strom - Ešusovník. Odtud si je děti musely před obědem sundat, protože by neměly z čeho jíst oběd! A hlídka, která měla v noci chránit tábor, si to teda pořádně slízla.

Po dopoledním, obědovém a poobědovém čase následovala odpolední hra. Ta byla tentokrát zaměřena na sběr surovin a čaromocných komodit z lesa. A vody! Magické modré šišky, zlaté pruty i stříbrné valounky bylo poměrně jednoduché najít, avšak zanést je na burzu, vyhádat si co nejlepší cenu a pak ještě s komoditou směněnou za peníze pokračovat až do banky… Jó to byla fuška. My, tedy děti, to dokázaly, ubránili se sem tam poletujícím zlým duchům a všichni jsme díky tomu mohli pokračovat v táboření dál.

Večer jsme nikam na ceremoniál nešli, protože nám Šamaš žádnou zprávu neposlal, ale na oplátku za odměnu jsme dětem dovolili spát venku na louce po hvězdnou oblohou. A trochu jsme jim k tomu i zahráli na kytárky.

Pomaličku jsme se začali sžívat, ráno probíhá standartní rozcvička, čištění zubů a všeho dalšího. Následuje snídaně a hned poté hupsky dupsky na dopolední program. Ten je letos tvořen standartně tancem, zpěvem a Tím Třetím! To Třetí je totiž oficiální název naší časti programu, kde se děti povětšinou věnují hrám, vzdělávání a poznávání nových věcí. V tento kalendářní den se nám ukázal starý dobrý kamarád Vašek PADE Lemon. Ten ukázal dětem jak pracovat s dláty, jak vyrývat, sekat, zahlazovat, jak malovat na dřevo a na co si dát pozor. Společně v této časti s dětmi vytvořil znamení Jing-Jang.

Odpoledne se děti vrhli na pomoc výzkumníkům z ústavu, kteří chtěli zjistit co nejvíce o lese a o věcech kolem. A aby si děti dobře otestovali, po lese rozmístili lístečky. Na lístečcích byly hádanky, které si děti musely zapamatovat (nebo odpovědi na ně) a donést je zpět do tábora. Měl jsem z nich dobrý pocit a musím říct, že se opravdu všichni prckové snažili a téměř všechny odpovědi donesly!

Večer nás čekal ceremoniál na louce, kde Šamaš ocenil všechny týmy a poskytl jim první runy, které mohou vložit a přenést na totemy. Také jim silně doporučil, aby totemy konečně připravili na zasazení do země, protože bez nich jsou bohužel děti úplně nechráněné!

Dnešní den byl opravdu nabitý, avšak hodnotím ho kladně! Táborníci od rána připravovali taktiky, bojové pokřiky a vlajky! To vše proto, aby se nabili energií, poznali členy svého oddílu a připravili se na další pravděpodobný útok podivných potvor – duchů z lesa. Já během toho obvolávám všechny své informátory po Ostravici a snažím se nalézt, kdo že byla ta tajemná osoba. Nikdo nic neví… Musel jsem jim to oznámit.

Po obědě předstupuji před děti se smutkem v očích. „Nikdo nic neví, ty nejvěrnější zdroje selhaly“. V ten moment se rozeznívá telefon a můj nevyslyšený zdroj informuje – na Ostravici se nachází několik stařešinů, pamětlivých kmetů, kteří určitě vědí kde a jak to podivné stvoření najít. Není času na zbyt. Děti v oddílech losují, do které oblasti se vydat a společně odcházejí, aby co nejdříve zjistily, kdo je oním stvořením a kde by ho snad mohly potkat. Teta Karel i vážený pán zo Slovenska jim ochotně poradili a děti poté doběhly zpět do tábora.

Po setmění se je možné setkat s tím oním v oblasti včerejšího rozřazování. Bylo to jasné. Musí se tam opět vypravit. Od jedné staré babky získali dokonce zaříkadlo-odříkadlo, které by jim mělo umožnit, aby s dětmi promluvil. A kdo že je tím oním? Velký Šamaš.

Jakmile slunce zašlo za obzor, všichni společně hledáme, a nakonec i probouzíme Šamaše. Od něj se necháváme strašit a motivovat do nadcházejících bitev. Na konci řeči Šamaš uděluje právo každému oddílu (podle toho, jak byli při získávání informací rychlí) vybrat si totem. Ten budou po celou dobu tábora opatrovat a budou si do něj zasazovat a značit magické runy a znamení. Ty by snad měly příště při obraně před duchy pomoct.

Tak včera to bylo fakt hustý. Nevěřil jsem svým očím, když nás ty obludy přepadly. Většina dosavadních táborníků se stihla schovat do srubu, ale já ne… Skoro úplně mě ty obludy roztrhaly. A ztratil jsem sandál! Naštěstí jsem pří útěku narazil na skupinu odvážných dětí. A že jich bylo!

Pomohli mi zpátky na nohy, dali jsme dohromady plán a vyrazili dobýt tábořiště. Zlí duchové mezitím stihli obrátit všechno vzhůru nohama. Ale děti se udatně vrhly do boje a s křikem celé tábořiště zabraly… skoro. Duchové byli opravdu silní. V době, kdy se zrovna velká skupina dětí nechala léčit a nabírala síly do dalšího útoku, něco zvláštního vyšlo na louku a začalo to všechny zlouny v táboře zahánět. Duchové se dokonce pokusili na něj vrhnout, ale jejich útok ztroskotal a duchové byli zahnáni.

V ten moment se děti opět vrhly do tábořiště a získaly jej pro sebe! Pocit to byl skvělý, ale nastal okamžik, kdy bylo třeba vše dát do pucu. Vyčistit nepořádek po boji, odnést si všechna zavazadla do chatek či stanů a pustit se do večeře. Poté následovala spousta her, kdy se neznámé děti seznamovaly, a už tu byl večer. Ač zlá stvoření držely tábor, noc byla tichá a temná. Táborníci byli po malých skupinkách předváděni a osud (nebo snad les?) jim určil, s kterým oddílem budou po zbytek tábora soutěžit.